Piloun mnohozubý
Česky : | Piloun mnohozubý |
Latinsky : | Pristis pectinata |
Anglicky : | Smalltooth sawfish |
Další názvy : | Piloun barmský, piloun drobnozubý, piloun kamerunský, piloun obecný |
Popsal : | Latham, 1794 |
Délka : | Max. 7,6 m, v průměru dorůstá 5,5 m. |
Teplota prostředí : | 16 – 30 °C |
Výskyt : | Západní Atlantik : od Severní Karolíny (USA) až po Brazílii, včetně Karibského moře, vzácně i na Bermudách. Východní Atlantik : od Gibraltaru po Namibii, snad i včetně Středozemního moře. Indopacifik : z Jižní Afriky až k Rudému moři a dále k části jihovýchodní Asie, Indonésii a severní Austrálii. Není jistě určeno, jestli se vyskytuje také ve východním Pacifiku. Nejraději má mělké pobřežní oblasti do hloubky 10 metrů, mezi které patří ústí řek, zátoky, laguny. Také nalezen v řekách a jezerech, tudíž je jasné, že piloun mnohozubý je schopen tolerovat sladkou vodu. |
Potrava : | Ryby, bentičtí bezobratlí. |
Hmotnost : | Až 350 kg. |
Popis : | Charakteristické rostrum (protáhlý výběžek z přední části lebky) tvoří zhruba 25 % celkové délky těla, jeho zoubky jsou zpočátku ostré, avšak postupem času se tupí. Tvoří ho 25 až 32 párů zubů. V západním Atlantiku se mu podobá piloun senegalský (Pristis perotteti, Müller & Henle [ex Valenciennes], 1841), který je ale celkově menší. Na nahnědlém až modravě šedém hřbetě má dvě téměř totožné hřbetní ploutve, spodní strana bílá. Piloun mnohozubý je vybaven přibližně 88 – 128 zuby v horní a 84 – 176 zuby v dolní čelisti. K využití dochází jako jídlo, játrový olej je použit v lécích, mýdlech, kůže na různé kožedělné produkty. Rostra a vycpaní dospělci slouží k výzdobě. Pro člověka není nebezpečný, snad jen když je chycen, vystrašen, překvapen či jinak vyprovokován. Jsou hlášeny případy, kdy je ve společných nádržích agresivní vůči žralokům. IUCN řadí pilouna mnohozubého mezi kriticky ohrožené druhy. |
Rozmnožování : | Vejcoživorodý, v jednom vrhu rodí 15 – 20 mláďat. Samice je březí zhruba jeden rok. Při narození jsou zoubky na rostru pokryty, tak aby nedošlo k poškození matky, když mládě prochází kloakou. |
© Jan Šebík