Smysly

Čich

Žraločí čich se ukrývá v nosních dírkách na rypci a je tak dokonalý, že žraloci dokáží vyčmuchat pár kapek krve až na 500 metrů a čím jsou hladovější, tím mají lepší čich. Žralok dokáže určit směr příchodu pachu následovně: Pach přijde do jedné z dírek o zlomek sekundy dříve než do druhé.

Chuť

Chuť říká žralokovi to samé co nám. Určuje, jestli je sousto chutné nebo nedobré. Chuťové buňky má žralok umístěny na hřbetě a v ústech. To vysvětluje případy, kdy se žralok o člověka pouze otře nebo si "jen" ukousne na ochutnání. Horší je, když zjistí, že člověk není lachtan, ale není zas tak špatný, aby ho nesnědl. Naopak, když jim sousto nechutná, může se stát, že ho jednoduše vyplivnou.

Hmat

Někteří žraloci mají na konci rypce vousky, které slouží k vnímání pachů, doteků a vyhledávání kořisti zahrabané v písku. K těmto žralokům patří např. wobegongové. Dále mají žraloci citlivá, nervová zakončení, která se ukrývají pod kůží.

Zrak

Žraloci mají oči umístěny převážně po stranách hlavy. Ti, kteří obývají dna, mají oči na horní části hlavy. Kladivouni musí kývat hlavou ze strany na stranu, aby lépe viděli, neboť mají oči velmi daleko od sebe. Žraloci mají také tzv. mžurku, což je vlastně další víčko, které se zavírá při útoku na kořist. Jiní žraloci, ti jenž mžurku nemají, otáčí oči dozadu, tak aby nejdůležitější část oka nemohla být poraněna. Žraloci vidí ve vodě lépe než lidé (až na vzdálenost 20 metrů), ba dokonce někteří rozeznávají barvy. To samé co dělá naše duhovka - otevírá se (do oka vstupuje více světla) a zavírá se (dopadá méně paprsků) -, dělá i žraločí. Dále jsou schopni nočního vidění, takže mohou lovit i v noci.

Sluch

Když by jsme hledali na žralokovi uši, jako máme my, tak je nenajdeme. Žraloci mají totiž vnitřní ucho, které je pomocí kanálků vyplněnými vodou propojeno s oběma stranami hlavy. Těmito kanálky proudí voda (jako u člověka vzduch) až k vnitřnímu uchu. Pomocí impulsu vyslaného do mozku získá žralok srozumitelný zvuk. Stejně jako nás naše ucho informuje o poloze, tak i žraloka informuje jeho ucho o poloze ve vodě. Žraloci mají výborný sluch. Slyší až na několik kilometrů. Nejlépe však rozeznávají zvuky do 300 metrů. Dobře také rozlišují tóny o nízké frekvenci a ty ho přitahují. Jsou to zvuky, při kterých někdo bojuje o život - např. šplouchání poraněné ryby, člověk ve vodě. Naopak tóny vyšší frekvence jsou pro něho neslyšitelné.

Postraní čára

Tvoří ji dvě postraní trubice, v nichž jsou chloupky, které jsou omývány mořskou vodou a tím zaznamenávají pohyb vody způsobený blízkým živočichem (např. tempo plavce).

Lorenziniho ampule

Lorenziniho ampule je jedinečný orgán,který má žralok ukryt na svém rypci. Jsou to malé otvory vedoucí do tenkých, na konci se rozšiřujících trubiček. Tyto ampule dokáží zaznamenat změnu teploty, slanost vody, hloubku a hlavně elektrické impulsy vysílané jinými živočichy. Elektrické signály vznikají činností svalů. Tuto schopnost využívají k lovu v kalné vodě nebo při hledání kořisti v zavrtané v písku (nemusí se hýbat). Dále při tichém a klidném ležení na dně, jehož účelem je ulovit kořist, která se jistě bude pohybovat okolo žraloka. K tomu všemu se ještě odborníci domnívají, že Lorenziniho ampule slouží jako kompas, s jehož pomocí se žraloci orientují v mořích a oceánech.

© Jan Šebík